Není to kouzelné, vrátit se k psaní blogu, protože trávíte celou noc v KFCčku na IPáku, protože vaše spolubydlící se rozhodla vám prostě neotevřít? Jasně, plánovala jsem návrat ve velkém stylu a tak moje kroky první směřovaly ke Starbucks, ale je vidět, že nejsem pravidelný návštěvník, když jsem si myslela, že mě přivítají s otevřenou náručí ve tři ráno. No co, tohle je punkovější! I když si spíš připadám jako bezdomovec než jak pankáč (a co si budu nalhávat, ty dvě tašky, které jsem s sebou tahala od rána z práce do práce, tenhle dojem jen podpořily).
Popravdě, jediný pořádný důvod, proč jsem ochotná tohle znovu dělat je to, že jde konečně libovolně měnit URL i název blogu, a nemusím tak zakládat nový a ani pokračovat na starém, jehož link vypadal jako odkaz na pornostránky. A příště vám vysvětlím, proč je tenhle název tisíckrát lepší, i když taky zní jako odkaz na pornostránky. Ale jen na první pohled, ve skutečnosti je to totiž mnohem propracovanější a důmyslnější!
Venku svítá a nejspíš bude nádherný den. Je čas jít domů a prospat ho (zase).
